Povídka: Klobása a čaj

Není co slavit,” řekl klasicky do telefonu.

Měl narozeniny a my mu vezli jelení klobásy a pytel zeleného čaje z Vietnamu.

 

Vybrat pro něj dárek byl vždycky nadlidský úkol. Typicky rozbalil, udělal “ooooooo” a odložil neznámo kam. “Mám vše, co potřebuji,” zopakoval vždy s lehkým úsměvem a šel do kuchyně nebo na terasu, kde si dával to svoje cigárko.

Jeho největším přáním byl “svatý klid, dva kusy.” V dětství jsem toto výslovné přání každoročně zapisovala do rodinného dopisu Ježíškovi, do kolonky “pro taťku.” Později jsem mu “klid” nosila zabalený alespoň symbolicky do láhve vína.

 

peace

 

Párkrát jsem se pokusila “svatý klid” trumfnout. Klasické “oooooo” však rozbil až digitální foto-rámeček plný rodinných fotek, který jsem mu v ty Vánoce věnovala pod stromeček. Už věta, “to je tak výborný dáreček, nejlepší ze všech, fiiiiha, bez toho nemůžu žít” mi měla napovědět. Druhou indicií měl být fakt, že jsem ho o pár týdnů později objevila na parapetu naší babičky, bydlící ve vzdálenosti 102 km. Typický on 🙂

Až před pár týdny jsem se dozvěděla, že můj foto-rámeček se zařadil na druhé místo žebříčku “top bizár dárků ever,” hned za masážní autosedačku od bráchy. Třetím místem poctil svou vlastní ženu. Ostatně, před zbytečnosti kupování dárků nás varoval celý život

 

gift

 

Nakonec jsme ho ale přece jenom odhalili. Ručně vyráběné a jemu na míru stvořené dárky od nás si s láskou odkládal po celý život. Jednou mi v dojetí řekl, že v takovém dárku je vidět největší kus srdce. Socha z modelíny od bráchy či malůvka od malé pro něj měla hodnotu tisíckrát větší, než všechny foto-rámečky, masážní sedačky a další úlety, kterými jsme se snažili zlomit jeho dárkovou nevůli. Věděl totiž, že takový dárek se nedá koupit za žádný peníze..

 

A tak když jsme loni dovezli ty narozeninové klobásy a čaj, skutečně nás překvapil. “Ooooo, no konečně pořádný dárek,” potěšil se a klobásy padly ještě v ten večer. Pravidelně pak telefonicky hlásil, že čaj z Vietnamu pije a že to byl vskutku výborný narozeninový dárek.

Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že je to poslední dárek, který mu stačím dát. Loni to byly poslední narozeniny. Jediným dárkem, který mu dokážu odevzdat dneska je zapálená svíčka, hromada fotek a vzpomínky na ty skvělé loňské klobásy.

Me and dad

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak všechno nejlepší, tati. Hezké narozeniny!

Petra Kuráková

Holka, která ráda tvoří. Copywriterka na volné noze, autorka textů pro byznys i duši a milovnice zeleného čaje. Ve volném čase ji potkáte na divadelních prknech či u kulinářského experimentování.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole