Kategorie: Deník Petry K.

pexels-photo-377908

Nemusíš vidět celou cestu, jen udělej první krok..

„Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, kam zvou, svodidla, co po tmě mi lžou….“  -Tomáš Klus & Richard Krajčo-     Řekněme, že život je cesta. A my kráčíme k cíli, který jsme si pro sebe zvolili.   Hrdinou prý není ten, kdo ujde nejdelší trasu ale ten, kdo cestou ustojí nejvíc překážek. Zvláštní. Někoho...

BS2

Ze zákulisí: Proč copywriter hraje divadlo?

„To musí být pěkná nuda,“ napadne občas běžného nepsavce. „Kdo by se bavil ťukáním do klávesnice?“  Jenomže. Tam, kde oko nevidí, zažívá psavec zajímavější věci.   Fantasie je skvělý svět V jeden moment ležíte na vietnamské pláži, v další třeba dobíjíte baterky v Tatrách. Ve vteřině můžete obejmout tátu a říct mu, že vám chybí. Později sedíte u piána...

srdce

Creative S.O.S. aneb kde brát energii v náročných chvílích

Bum, prásk!   Někdy stačí vteřina a vše je jinak. Svět, který byl včera bezpečným místem,  dnes náhle neexistuje.   Momenty, které byste nejraději smazali ze života   Před několika týdny jsem přišla o jednoho z nejmilovanějších lidí ve svém životě. V poledne zazvonil telefon a bratr mi sdělil něco, na co bych nepomyslela ani...

radost

ZE ŽIVOTA: Záleží, jak se na to podíváš…

“Mami, ja tu chcem zostať,” řekla jsem v slzách do telefonu a zrušila zpáteční jízdenku do Nitry. To byla poslední věc, kterou jsem tehdy “naplánovala.” Co bude dál, o tom jsem neměla ponětí… Dnes je to 12 let, co se můj starý život stal minulostí. Rozestudovaná žurnalistika, sny o divadelní kariéře i bezpečné zázemí přátel...

tuzkapic

ZE ŽIVOTA: O židli, na které chci sedět

“Crrrrrrrrrrrrr,” zazvonil dnes ráno budík. “Bože, už zase?,” problesklo mi hlavou v první chvíli. Ne, dnes opravdu ne! Vyprovodila jsem drahého do kanceláře a zapnula počítač. Čeká mě práce na třech zakázkách. Budu tvořit texty pro web luxusního hotelu a rozepíšu článek do magazínu, se kterým nově spolupracuji. “To je hustý,” proběhlo mi hlavou, když...

hamr

Díky za letošní jaro, aneb pár slov o nových začátcích

„Dáme si cigárko?,“ zeptal se mě on. Přišlo jaro a do města se vrátil život. Lidé opět seděli u řeky na Náplavce, popíjeli pivo a klábosili. Svítilo slunce a vzduchem lítala hudba z nedalekého baru. Jako kdyby se přes zimu nic nezměnilo. Jako by to nebylo před půlrokem ale včera, kdy jsem tam takto naposledy...

ctyrlistek

Malé opakování aneb 8x o vlastním štěstí

Už třetí ráno po sobě to „nebylo ono.“ Najednou jsem nebyla ve své kůži.  Nic zvláštního se nestalo a já netušila, co se děje. Ano, poslední dny byly náročnější, ale vše by mělo být v pořádku… Tak co je jinak? Proč jsem z ničeho nic rozmrzelá, negativní a bez energie? Co se stalo, že najednou...